Z deníku investora

10. září 2018 – „Loajalita nebo schopnosti?“ (Ondřej Fryc)

Právě jsem si přečetl tento článek a chce se mi zvracet. Ten člověk říká, že pracuje pro Elona Muska a zároveň pracuje proti němu. Anonymní travič studní.

Tesla je ve válce, miliardy dolarů jsou vsazeny proti ní. Generál ve válce musí mít podporu mužstva a musí popravit každého, kdo bojuje proti němu. Navíc jaký je to generál! Neschovává se na velitelství, ale je v poli. Pracuje do noci v továrně se svými lidmi a spí tam na gauči, když je potřeba. Ve 47 letech, neuvěřitelné. Dělá i chyby. Jako každý, kdo něco dělá. Ten obrázek Muska ochutnávajícího jointa byl chybou. Ale volají kritici po tom, aby Muska nahradil prototyp uhlazeného šedovlasého CEO, který je vidět pouze v boardroomech a mluví vždy v krásných, ale prázdných frázích? Toho, komu tak hrozně moc záleží na tom, aby nedělal chyby, že nedělá vůbec nic?

Váš tým musíte budovat na lidech, kterým můžete věřit. Kteří jsou k vám loajální a nejsou to nájemní žoldáci, kteří v krizi přeběhnou tam, kde cítí větší prospěch. Samozřejmě, že nemůžete mít na klíčových místech hlupáky, jejichž jedinou kvalifikací je, že ve vás vidí svatý obrázek. Ale zároveň je ještě horší tam mít lidi, kteří pracují proti vám.

A nejsou to jen řeči? Ale kdeže. Na Elona Muska a styl řízení, který předvádí, jsme si vsadili přes 3 miliony Eur.

 

3. září 2018 – „S námi by chtěl spát každý“ (Ondřej Fryc)

Investor ve firmě je váš partner. Je s vámi v dobrém i zlém, musíte si tzv. „sednout“. Je to velmi podobné, jako partnerský svazek v reálném životě. Vybíráte si snad v životě partnera tak, že pošlete hromadný email všem slečnám, na které seženete kontakt? Vystavíte na odiv svou mužnou hruď, čas z posledního Iron Mana, fotografii svého naleštěného BMW a vyzvete je k nabídkám?

A přesto tuhle formu volí spousta startupistů. Někde si stáhnou databázi investorů, čím víc, tím líp. Jejich profil nezkoumají. Pošlou na ně hromadně pitch … a snažte se, stupidní investoři, my jsme ta sexy dívka ve městě, s námi by chtěl spát každý. Nabídky přijímáme pouze do 12.srpna 12:00 CET.

Jak mizivou pozornost věnují oslovení jednotlivých investorů, tak přípravě sebeprezentace věnují pozornost až neadekvátně velkou. Správné barvy, fotografie, grafy, buzzwordy, správný CAGR 60% a EBITDA 30% … a šikovně skrýt, že jsou to projektovaná čísla :-).

Toto chování je bohužel podporováno různými poradci, kterým jde jen o jejich provize. Čím vyšší valuace, tím vyšší „feečko“. Že dají startupu podepsat smlouvu s ďáblem namísto s partnerem? Who gives a fuck.

My v Reflex Capital nevěříme na svazky založené jen na penězích. Nepotřebujeme vytuněný pitch. Naopak nám při tom začnou blikat bullshit detektory. Potřebujeme vidět snahu, že vám jde právě o nás. A pak třeba přeskočí jiskra.. a nám půjde právě o vás a vytvoříme partnerství, které něco vydrží.

28. srpna 2018 – „Dvě dimenze škálovatelnosti technologií“ (Michal Táborský)

Každého investora, nás nevyjímaje, zajímá škálovatelnost byznysu. A protože řada firem stojí na technologiích, týká se to mimo jiné i jich. Na technických konferencích se často mluví o škálovatelnosti systémové – jak stavět weby, které obslouží miliony zákazníků; jak ukládat petabajty dat a hledat v nich; jak prohnat sto tisíc zpráv za vteřinu přes váš Kafka cluster.

Tyto věci jsou pro geeky sexy a i mě baví. A od určité velikosti jsou určitě potřeba. Ale je to jen jedna dimenze škálovatelnosti a troufnu si říct, že ta lehčí. Je totiž už celkem prošlapaná a je k dispozici spousta materiálů a nástrojů, které to pomůžou řešit. Cloudové platformy odbourávají nutnost budovat vlastní datacentrum. Díky nástrojům jako je Kubernetes je jednodušší než kdy dřív provozovat škálovatelné aplikace. Databáze dnes zvládnou neuvěřitelné věci.

Nenechte se mýlit. Neříkám, že to je jednoduché, ale je to jednodušší, než druhá dimenze škálování a tou je škálování vašeho technického týmu.

Je fajn, že váš produkt naprogramoval geniální technický co-founder a je to nejefektivnější kus kódu na světě. Ale co až dostanete investici a budete potřebovat najmout dalších deset programátorů? V tu chvíli začnou hrát roli jiné věci, než to, jestli váš vyhledávací algoritmus je o 10 milisekund rychlejší, než konkurence.

Je kód dobře pochopitelný a čitelný? Jak dlouho vám trvá, než nově příchozí programátor nasadí svůj první úkol do produkce? Je systém rozdělený na logicky uspořádané moduly nebo mikroslužby, aby na něm mohlo pracovat víc lidí? Máte plně automatizovaný build a deploy proces? Je součástí build procesu i kompletní sada testů? Měříte a monitorujete všechny důležité obchodní a technické metriky, abyste mohli okamžitě reagovat na vzniklý problém při nasazení nové funkce?

Toto všechno jsou otázky, nad kterými přemýšlíme, když posuzujeme škálovatelnost technologií. Není to jen o těch tisících požadavků za vteřinu.

21. srpna 2018 – „něco za něco“ (Ondřej Fryc)

Pravidelně mě zaráží e-maily, které jsem si pracovně nazval “mám sen, ale pro jeho splnění nehodlám nic obětovat”. Chodí typicky od lidí 40+, kteří mají často docela dobrou myšlenku, ale pro její dosažení nejsou ochotní ani trochu slevit ze svého životního standardu.

Přitom na to, aby svůj vysněný projekt spustili, nepotřebují ve většině případů kromě odvahy nic. Vůbec nic. V nejhorším pár set tisíc na naprogramování aplikace … a to už ve svém věku přece musí mít naspořeno.

Místo toho, aby sebrali odvahu a podstoupili trochu rizika, ale přijdou za investorem a řeknou: “Potřebuju balík peněz, abych mohl najmout tolik a tolik lidí, abych se stal bohatý a mohl žít život, o jakém sním. Už nechci být kolečko v korporaci! Ale samozřejmě, taky potřebuju výplatu, protože musím platit účty. Teď pracuji za 150 tisíc měsíčně. Ale jsem ochoten jít na pouhých 120 tisíc!”

Tihle lidé mají většinou perfektní prezentaci, což se v korporacích, kde teď pracují a které je tak nebaví (jak všichni do jednoho říkají), skvěle naučili. V podstatě mají pocit, že my jsme tady od toho, abychom jim ty peníze dali. A často se ještě cítí uražení, když je odmítneme, protože je přece nefér, že někdo jiný od nás peníze dostal.

Nakonec bych ale řekl, že i za tuhle součást své práce jsem rád. Aspoň si díky ní více vážím všech těch, kteří chtějí vybudovat něco skvělého, co zlepší život spoustě lidí, a moc dobře vědí, jaké oběti to s sebou přinese. A jsou ochotní je nést. Obětovat všechen volný čas, investovat spoustu energie a snášet riziko, které s sebou podnikání nese. Takové u nás vítáme s otevřenou náručí.

31. července 2018 – Kam neinvestovat v marketingu (Petr Král)

Nejtypičtější dotaz od snad každého foundera je, kam by měla jeho firma investovat v marketingu? Jaké jsou ty zázračné kanály a způsoby, které jim přinesou nové zákazníky, uživatele a tržby? A já jim vždy odpovídám stejně. Nejprve si udělejte revizi současných investic a škrtejte to, co vám nic prokazatelného nepřináší.

Ideální je seřadit si jednotlivé zdroje návštěvnosti od těch nejdůležitějších, nejlépe konvertujících, včetně těch offline a postupně si je rozebrat. Máte dobře optimalizované kampaně v Adwords? Co tento blog, který provozujete a něco vás stojí, přináší vám ty správné návštěvníky? Musíte opravdu jezdit na 10 konferencí každý rok? Co jste naposledy udělali lépe, než vaše konkurence? Proč máte letáky na tak kvalitním papíře, ocení to zrovna vaši zákazníci? A potřebují vůbec vaši zákazníky zrovna tištěné letáky? To jsou často nepříjemné otázky, které kladu hned ze začátku a většinou se nám velmi rychle podaří odhalit úspory, které můžeme investovat do efektivnějších kanálů.

Někdy se stačí opravdu pouze zeptat, nikdo ve firmě to třeba za poslední dobu neudělal a jedno rychlé cvičení může firmě přinést zásadní změny.

Marketing je živý organismus, nejde „to nastavit“ a o nic se dále nestarat. Zvlášť v online prostředí musíte počítat s prakticky neustálou optimalizací, hledáním nových cest, sledováním trendů a zkoušení nových věcí. Na druhou stranu má marketing svá pravidla, která se nemění už dlouhé roky a pokud vám tu správnou cestu dokáže ukázat někdo, kdo má zkušenosti, dokáže firmě ušetřit čas a také peníze. Třeba i tím, že vám poradí, do čeho se určitě ve vašem případě nevyplatí investovat.

7. července 2018 – „ponaučení pro nás i pro Karla“ (Ondřej Fryc)

Bylo nebylo. Za devatero horami a devatero řekami, jsme měli jednu investici. Skvělý obor. Šikovný zakladatel, říkejme mu Karel. „Jsme již jen 6 měsíců od velké investice, potřebujeme překlenout to období“. Investovali jsme. Po dohodě s Karlem na tzv. konvertibilní půjčku, která se v případě velké investice („A nebo B round“) konvertuje do podílu ve společnosti. Konvertibilní půjčka měla splatnost dva roky, „do tehdy už to bude určitě vyřešeno“.

6 měsíců uplynulo, velká investice nikde. Bohužel i byznys se potácel, zejména proto, že se Karel neuměl soustředit, neustále „pivotoval“ (Karel byl trochu nakažen startupovým newspeakem). Po roce Karel přišel s tím, že už to má s kupcem dohodnuté, ale bohužel se to posunulo a potřebuje hned a okamžitě 1 milion Kč, aby měl na výplaty. Krize!! Pomůžeme, jasně. Abychom mu nekomplikovali diskusi s kupcem, půjčili jsme ty peníze osobně jemu a on je dal obratem do firmy. Tedy, taková byla dohoda. Nekontrolovali jsme to – věříme si. Jednání s kupcem nedopadla. Po několika měsících se náhodou podíváme v reportingu do rozvahy. „Ty, Karle, kde je ten milion? Nevidíme ho v rozvaze?“, „No, já jsem se rozmyslel, že vlastně je lepší, když je cashflow napnuté, tak jsem ho tam zatím nedal. Ale dám ho tam zejtra, jo?“. Hmmmm. No tak jo. Chybu může udělat každý, ale dáme si na Tebe kamaráde příště pozor.

Přišel termín splatnosti půjčky. Nic. „Karle, asi bychom měli prodloužit půjčku, co?“, sami proaktivně řešíme Karlův problém. To se opakovalo třikrát. Ani jednou se Karel neozval sám. Tři měsíce před splatností velké konvertibilní půjčky se ozveme: „Karle, blíží se splatnost konvertibilní půjčky. Velkého investora asi neseženeš, co s tím?“ „No, buďto to prodloužíme, nebo zkonvertujeme, ne?“. OK, zkonvertovat to můžeme, ale za kolik? 14 dní předtím přijal Karel do firmy drobného investora za valuaci 2.5 milionu dolarů. Jenže pro nás to neplatí: „Dovolím vám konvertovat jen za valuaci 6 milionů, protože za 2.5 byste mě moc vyředili.“ Nevěříme svým uším. Podporujeme ho dva roky a měli bychom na tom být třikrát hůř, než nový investor? „Sorry Karle, ale to nám nepřijde fér a prodlužovat půjčku taky už nechceme, máš nějaký jiný návrh?“. Karel jiný návrh neměl a přestal se ozývat.

Tři měsíce uplynuly, uplynuly i splatnosti obou půjček a Karel se, jak je jeho zvykem, vůbec neozval. Problém máme přece my, ne? Vyzvali jsme jej tedy k tomu, aby nám obě půjčky po splatnosti splatil. Splatil je. Děkujeme. Je jasné, že to pro něj nebyla jednoduchá situace. Karel není špatný člověk, všechno vsadil na firmu. Snaží se a přejeme mu úspěch. My se na tom ale už podílet nechceme.

Ani bych to tu nepsal. Když ale slyším, že o nás Karel mluví jako o „founder unfriendly“, myslím, že by se měl kousnout do jazyka. Karel byl jednou jedinou investicí v celé historii Reflexu, kdy jsme si nechali splatit konvertibilní půjčku. A máme jich – i po splatnosti – fůru.