Z deníku investora

22. května 2019 – Příběh Brand Embassy očima investora

Brand Embassy je prodané. Peníze jsou v bance a všichni bouchají šampaňské. Byli jsme v Brand Embassy od začátku největším investorem a viděli jsme celou cestu. Konec dobrý, všechno dobré?

Potkal jsem je poprvé v roce 2013. Byl jsem tehdy navštívit mé kamarády Nikolu Rafaje a Petru Hubačovou v jejich nových kancelářích StartupYardu na Zlíchově. Přišel jsem někdy kolem půl šesté večer a kanceláře zely prázdnotou. Z desítek startupů pracovaly takto pozdě večer jen dva. Petra mi říkala: „Jo, to je Vítek a Damian. Ti makají furt.“. Toto byl jeden z důležitých momentů, který rozhodl o tom, že jsme klukům dali první investici. Kluci prostě nebyli jako většina jiných „startupistů“, oni fakt dřeli. Taky se skvěle doplňovali. Damian doma řešil operations a Vítek mohl jezdit po světě a uzavírat kontrakty s šéfy obřích korporací. Nebál se toho a byl v tom fenomenálně úspěšný. Toto rozhodlo o tom, že jsme klukům „přisypali“ ještě dvakrát.

Brand Embassy rostlo. Ale jak už to při B2B bývá, náklady byly vždy před tržbami. Programátory je třeba zaplatit hned a faktury jsou vystaveny až po dodávce a mají dlouhou splatnost. Pořád se pálily peníze a s růstem se pálilo pořád více. Na palubě se tancovalo, pořádaly se opulentní parties s cateringem od Zátiší Group, všichni byli happy a každou chvíli se na stránkách měnila fotka vysmátého teamu. Začali jsme být nervózní (mimochodem, „fotka ve výskoku“ se následně stala naším interním pojmenováním pro nezřízené utrácení). Spolu s naším ko-investorem Rockaway jsme začali kluky tlačit k větší efektivitě a další investice jsme již dávat nechtěli. Vítek ale se škrcením nákladů nesouhlasil a uměl si s raisováním peněz poradit. Měl skvělý růst, skvělé uzavřené kontrakty a skvělé přesvědčovací schopnosti a tak bral peníze od dalších a dalších andělů. Postupně během několika let takto přesvědčil na konvertibilní noty snad 50 individuálních investorů. To je naprostý unikát a rekord, který nebude dlouho překonán.

Na konci roku 2017 kluci pochopili, že takto to nejde donekonečna a business model není udržitelný. Musí se šetřit. Přiznám se, že jsem nevěřil tomu, že to není jen proklamace. Nevěřil jsem tomu, že to dokáží ořezat na dřeň. Na konci března 2018 jsme však s Vítkem seděli nad jeho měsíčními náklady a musel jsem mu vyseknout hlubokou poklonu. Dokázali to. Během tří měsíců vyřezali z firmy všechno, co šlo. Spoustu lidí propustili, některým snížili výplaty, overhead náklady šly na minimum. V tu chvíli jsem věděl, že to kluci dají. Že umí nejen tancovat, ale i řezat do živého a umí projít krizí.

No a rok poté jsme v situaci, kdy se úsilí všech bohatě vyplatilo. Retrospektivně vidím i naše chyby. Zamýšlím se nad tím, jestli naše odsudky „fotek ve výskoku“ byly fér. Možná, že kdyby se netancovalo, změnilo by to náladu ve firmě tak, že by cesta vypadala jinak. Zamýšlím se nad tím, jestli náš tlak na náklady nepřišel příliš brzy. Možná, že ony parties pomohly Vítkovi poté oslovit více andělů. Byly prostě součástí jeho cesty. A zamýšlím se nad tím, proč jsme vlastně interně Brand Embassy už částečně odepisovali. Vždyť přece never give up je moje životní i podnikatelské krédo. Platí to prostě obecně: více chválit, méně kritizovat.

Vítku a Damiáne, díky moc. Díky za ten exit. Ale hlavně díky za možnost být u celé vaší cesty.

30. dubna 2019 – Cloudové kredity patří na rozvahu (Michal Táborský)

Už před pár lety platilo, že správný technologický startup má mít v majetku pouze dva druhy hardwaru: notebooky a kávovar. Všechno ostatní musí být v cloudu. Cloud je skvělý v tom, že pro rozjezd nepotřebujete ani investice ani lidi, kteří by se starali o infrastrukturu. A co víc, poskytovatelé cloudových služeb se můžou přetrhnout, aby váš startup „ulovili“. Do začátku vám dají kupu kreditů na jejich služby. Není neobvyklé, že startup dostane k dispozici 100 tisíc dolarů. To je spousta ušetřených peněz a těch není v začátcích nikdy dost.

Jenže to, samozřejmě, není tak jednoduché. Cloudoví poskytovatelé prezentují svůj model jako „plaťte za to, co spotřebováváte“. Někdy to ovšem je spíš „plaťte za to, co jste zapomněli vypnout“. A co hůř, v situaci, kdy máte cloudové služby zadarmo, obvykle nikoho moc netrápí, že vám tam běží zbytečně testovací Elasticsearch cluster o deseti uzlech a že denní zálohy, které se měly po měsíci mazat, se nemažou a zůstávají v úložišti. Navíc cloudové služby nejsou vůbec levné. Ta úžasná flexibilita, kterou dostáváte, prostě něco stojí.

Problém se pochopitelně vynoří, když kredity dojdou. Najednou vám do nákladů z nuly naskočí tisíce dolarů měsíčně. V lepším případě s tím počítáte v projekcích, které jste dali investorům. I tak často musíte upravit svou roadmapu a odsunout projekty, protože najednou je potřeba věnovat nějaký čas úklidu a optimalizaci. V horším případě na to v projekcích zapomenete. A je na světě průšvih, protože ta poslední investice, která vám měla vystačit do „break even“, najednou nestačí a vy musíte narychlo shánět další překlenovací investici, aby vám nedošla hotovost. Což je něco, co nechcete.

Aby se vám něco podobného nestalo, berte cloudové kredity jako další zdroj peněz. Dejte si je na rozvahu vedle základního kapitálu a peněz od investorů. Náklady na cloudové služby od začátku zahrnujte do výsledovky a sledujte je, stejně jako ostatní náklady. A uklízejte průběžně.

17. března 2019 – Správně vynaložená energie (Petr Král)

Mezi některými foundery firem se nám rozmáhá takový nešvar. Pod záminkou marketingové podpory své firmy si začínají – opravdu pouze někteří – ujíždět na prezentaci sebe sama. Mně je jasné, že je tomu, zvlášť v mladém věku, těžké odolat. Každý týden vyjde pomalu jeden nový životopis zahraniční start-up hvězdy, motivační knihy samozvaných odborníků zaplavují knihkupectví, Forbes to do nás tlačí ze všech stran, není týden bez nějaké cool konference s nabídkou přednášky, nebo aspoň natáčení podcastu. Sociální sítě jsou plné chytrých citátů a vy jste obdivováni zástupy followerů, dostáváte lajky a je fuk, že jsou to často nedospělí wannabes. Chápu to, opravdu. Ale pojďme si nalít čistého vína. To, že jste přečetli životopis Muska i Jobse, to, že vás plácají po zádech spolužáci z gymnázia, z vás světového inovátora nedělá. Alespoň ne prozatím.

Samozřejmě nám nepřísluší hodnotit aktivity foundera v jeho volném čase, ale když je taková vyloženě sebestředná aktivita vydávána za marketingovou investici pro firmu, zvedáme obočí. Takoví foundeři, kteří často ani vlastně ještě nic nedokázali, jsou schopni dlouze na třech konferencích za měsíc vyprávět o tom, jak správně budovat startup, mentorovat jiné startupisty, konference sami organizovat, psát knihy… „Je to dobré pro firmu, je to skvělé PR,“ slýcháme jako odpověď, ale je tomu opravdu tak? Hranice mezi firemním PR a masírováním vlastního ega je zatraceně tenká. A podlehnout tomu může být pro někoho tak snadné. Jasně, vzdělávat se, reprezentovat firmu na veřejných akcích je záslužná věc, ale neměla by to přerůst v něco, na čem si začnete ujíždět a co vás a vaše marketingové týmy začne zatěžovat. A nesmí to přerůst v něco, kdy z vás budou mít jiní srandu.

Nevýhodou pro tento typ foundera je, že každý na trhu má přímé srovnání. Vidí, jaký přístup má někdo jiný, kdo nekecá a maká. Staví skvělý produkt, snaží se motivovat lidi ve svém týmu a nemyslí na to, že by měl nahodit motivační status na svůj profil a čekat, jestli nasbírá více lajků než ten předchozí. Že je ochotný potlačit vlastní ego na úkor propagace značky, kterou buduje.

Vždy, když si všimnu podobné aktivity, řeknu si, jak moc by to firmu posunulo, kdyby stejnou energii, jakou vydává na vlastní promo, věnoval founder lidem ve svém týmu. Kdyby místo networkingu na konferenci, kde už se všichni znají, vzal svůj tým na dobrou večeři. Je to prostě špatně vynaložená energie.

Měl jsem v životě dva šéfy a ani u jednoho si nevybavuju, že by chodili přednášet na konference nebo snad nějakou sami organizovali. Veškerý svůj čas věnovali firmě, šli svým týmům příkladem. Nikdy po mně ani jeden nechtěl, abychom trávili čas nějakou osobní vizitkou pro prezentaci. Neumím si představit, že bych bral vážně jeho výtku o pracovním nasazení, kdybych věděl, že se právě vrátil z tiskárny, kde si byl vyfotit na Instagram první výtisk jeho nové knihy. Mohl bych ho vlastně pak respektovat? Founder by měl být leaderem v pravém slova smyslu a nejen tvář, která firmu reprezentuje navenek a takové prezentaci věnuje třetinu svého času.

Makejte, nechte za sebe mluvit vaše výsledky a až to zlomíte a uspějete, budete za hvězdy naprosto přirozeně, nemusíte tomu chodit naproti.