Reflex Capital → Z deníku investora → Show-off
Nebudu si na něco hrát, taky jsem se do toho chytil. Dělalo mi dobře, když se o naší firmě a také o mně osobně psalo. Hladilo to moje ego, které rostlo a bytnělo. Jsou lidé, kteří to tak nemají, ale u většiny founderů kolem třicítky věku to vidím a řekněme si to upřímně – každý je tak trochu narcis.
Někdo ještě tak nějak v normě – ono je dobře mít se rád – a někdo už překročil tu patologickou mez. Najednou začne mít potřebu dokazovat okolí svou velikost skrze články v médiích. A někdo jde ještě dál, začne dělat mentora pro startupy, začne chodit po konferencích rozdávat moudra, aniž by sám ještě něco fakt dokázal. Na Twitteru glosuje vše možné a je závislý na dopaminovém boostu vždy, když někdo klikne na like.
Kde je ta hranice, kde jsou sebeláska, sebevědomí a sebeprezentace ještě zdravé? Opravdu těžko říct. V každé kultuře je to navíc trochu jinak. Upřímně, pro nás v Reflexu je příliš moc sebeprezentace (často završené oslavným článkem ve Forbesu) yellow flag. Má ten founder ještě nějakou sebereflexi? Dělá to pro firmu nebo pro svůj kult osobnosti? Je schopen dělat rozhodnutí bez „co tomu řeknou…“ filtru? Zbývá mu ještě vůbec nějaký čas na business, když tolik času a úsilí věnuje sebeprezentaci a PR … nedalo by se místo toho vyřešit pár problémů, kterých je všude spousta, a posunout svou firmu o kus dál?
A to je stále level 1. V levelu 2 jde už o čistou lež. Jsem až překvapený, jak často se s tím v médiích potkáváme. Začne to nevinně, fakta se ohnou, neřekne se plná pravda, hraje se slovíčky. Klasická hra PR konzultantů. Jenže pak se pod rouškou „dobré PR je pro mou firmu důležité“ začne přímo lhát. O obratu za minulý rok. O počtu zákazníků. O velikosti investice, o valuaci. To stejně nikdo nezkontroluje, že? Jenže ouha. V dalším kole si další investor samozřejmě ten background check udělá. A třeba ještě před schůzkou, kde by to mohl founder nějak vysvětlit, si udělá sám pro sebe závěr, že tam už bylo propáleno tolik peněz při tak vysoké valuaci, že nemá smysl se o to vůbec zajímat. Pak takový bombastický článek na Czechcrunchi před dvěma lety přijde dost draho.
Stojí to za to? Ne. Skutečný respekt před ostatními nezískáte skrze media coverage. Získáte ho skrze svou pověst. A ta se tvoří zejména činy a tvoří se dlouhodobě. Tvoří se ne tak, jak se sebeprezentujete, ale zejména tím, jak o vás mluví ti, kteří vás osobně znají. A nakonec, pokud se budete věnovat své firmě a uděláte 9-digits exit, budou o vás psát všude, aniž byste se o to museli starat.
29. dubna 2024 • Ondřej Fryc
Nebudu si na něco hrát, taky jsem se do toho chytil. Dělalo mi dobře, když se o naší firmě a také o mně osobně psalo. Hladilo to moje ego, které rostlo a bytnělo. Jsou lidé, kteří to tak nemají, ale u většiny founderů kolem třicítky věku to vidím a řekněme si to upřímně – každý je tak trochu narcis.
20. dubna 2024 • Eduard Míka
Říká se, že kreativita, inovace a podnikavost jsou motory ekonomického rozvoje a je na nich závislá budoucí prosperita každé země. Ve všech okolních zemích to tak vypadá, jen u nás ne a ne.
10. dubna 2024 • Eduard Míka
Každá investiční transakce je v podstatě sázkou na osobu zakladatele a jeho vizi. Nic jiného totiž zpravidla ve startupu není.
22. prosince 2023 • Zdena Macháčková
Koncem října 2023 proběhla na Islandu stávka žen za rovnoprávnost. Island je považovaný za světového lídra v rovnosti pohlaví. V letošním žebříčku Světového ekonomického fóra se ostrov už počtrnácté za sebou umístil na nejvyšší příčce, přesto islandské ženy stávkují, protože vydělávají výrazně méně než muži.
