Příběh Brand Embassy očima investora (Ondřej Fryc)

Reflex CapitalZ deníku investoraPříběh Brand Embassy očima investora (Ondřej Fryc)

22. 5. 2019

Brand Embassy je prodané. Peníze jsou v bance a všichni bouchají šampaňské. Byli jsme v Brand Embassy od začátku největším investorem a viděli jsme celou cestu. Konec dobrý, všechno dobré?

Potkal jsem je poprvé v roce 2013. Byl jsem tehdy navštívit mé kamarády Nikolu Rafaje a Petru Hubačovou v jejich nových kancelářích StartupYardu na Zlíchově. Přišel jsem někdy kolem půl šesté večer a kanceláře zely prázdnotou. Z desítek startupů pracovaly takto pozdě večer jen dva. Petra mi říkala: „Jo, to je Vítek a Damian. Ti makají furt.“. Toto byl jeden z důležitých momentů, který rozhodl o tom, že jsme klukům dali první investici. Kluci prostě nebyli jako většina jiných „startupistů“, oni fakt dřeli. Taky se skvěle doplňovali. Damian doma řešil operations a Vítek mohl jezdit po světě a uzavírat kontrakty s šéfy obřích korporací. Nebál se toho a byl v tom fenomenálně úspěšný. Toto rozhodlo o tom, že jsme klukům „přisypali“ ještě dvakrát.

Brand Embassy rostlo. Ale jak už to při B2B bývá, náklady byly vždy před tržbami. Programátory je třeba zaplatit hned a faktury jsou vystaveny až po dodávce a mají dlouhou splatnost. Pořád se pálily peníze a s růstem se pálilo pořád více. Na palubě se tancovalo, pořádaly se opulentní parties s cateringem od Zátiší Group, všichni byli happy a každou chvíli se na stránkách měnila fotka vysmátého teamu. Začali jsme být nervózní (mimochodem, „fotka ve výskoku“ se následně stala naším interním pojmenováním pro nezřízené utrácení). Spolu s naším ko-investorem Rockaway jsme začali kluky tlačit k větší efektivitě a další investice jsme již dávat nechtěli. Vítek ale se škrcením nákladů nesouhlasil a uměl si s raisováním peněz poradit. Měl skvělý růst, skvělé uzavřené kontrakty a skvělé přesvědčovací schopnosti a tak bral peníze od dalších a dalších andělů. Postupně během několika let takto přesvědčil na konvertibilní noty snad 50 individuálních investorů. To je naprostý unikát a rekord, který nebude dlouho překonán.

Na konci roku 2017 kluci pochopili, že takto to nejde donekonečna a business model není udržitelný. Musí se šetřit. Přiznám se, že jsem nevěřil tomu, že to není jen proklamace. Nevěřil jsem tomu, že to dokáží ořezat na dřeň. Na konci března 2018 jsme však s Vítkem seděli nad jeho měsíčními náklady a musel jsem mu vyseknout hlubokou poklonu. Dokázali to. Během tří měsíců vyřezali z firmy všechno, co šlo. Spoustu lidí propustili, některým snížili výplaty, overhead náklady šly na minimum. V tu chvíli jsem věděl, že to kluci dají. Že umí nejen tancovat, ale i řezat do živého a umí projít krizí.

No a rok poté jsme v situaci, kdy se úsilí všech bohatě vyplatilo. Retrospektivně vidím i naše chyby. Zamýšlím se nad tím, jestli naše odsudky „fotek ve výskoku“ byly fér. Možná, že kdyby se netancovalo, změnilo by to náladu ve firmě tak, že by cesta vypadala jinak. Zamýšlím se nad tím, jestli náš tlak na náklady nepřišel příliš brzy. Možná, že ony parties pomohly Vítkovi poté oslovit více andělů. Byly prostě součástí jeho cesty. A zamýšlím se nad tím, proč jsme vlastně interně Brand Embassy už částečně odepisovali. Vždyť přece never give up je moje životní i podnikatelské krédo. Platí to prostě obecně: více chválit, méně kritizovat.

Vítku a Damiáne, díky moc. Díky za ten exit. Ale hlavně díky za možnost být u celé vaší cesty.

Zpět